Příběh jedné židle ...

Jak napovídá nadpis, tento příspěvek bude o židli, vlastně židlích. Čtyři kusy konkrétně. A jejich cestě z minulého století do současnosti.

Do naší rodiny se dostaly asi koncem šedesátých let, kdy si můj děda s babičkou postavili domek v Čeperce. Potřebovali židle, do obývacího pokoje či jídelny. Tehdy si je koupili nebo je dostali jako dar. To už nevím. Z výrobního štítku je úsměvné, že jejich cena byla tehdy 70 Kčs.

Jak šel čas, babička zůstala sama a židle se v průběhu devadesátých let dostaly k renovaci, kterou provedl místní čalouník, pan Grim. Pamatuji si je, že je měla v obýváku a na nedělní obědy se na nich sedělo pohodlně:-)

Když jsme si s mojí Lucinkou zařizovali první bydlení v Čeperce, tak jsme je od babičky dostali do začátku. Byli jsme za ně rádi a fungovaly skvěle.
Potom přišla další etapa a my se rozhodli žít v Dobřenicích. O židlích do nového domu jsme měli nejdřív jasno, pořídí se nové a moderní. No, ale znáte to. Finance plynuly jinam a židle zůstaly.
Tak jsme si řekly, že když jsou v naší rodině tak dlouho, dáme jim šanci.
Musíme. Dlužíme jim to.

Protože byly celé rozklížené a potah už značně použitý, tak jsme se rozhodli pro další renovaci,
Nejdříve jsem je celé rozebral. Obrousil jsem je a to byl vážně odér starých časů.
Potom je natřel 5x vrstvami šedé barvy a 2x vrstvami bezbarvého laku. Výsledek není úplně dle mých představ, ale konečný stav se mi líbí. Dřevo je buk rýhovaný a zvláště ty rýhy, jsou tam i teď.

Látku jsme po dlouhém vybíráním, koupili v příjemné  prodejně ve Slatiňanech.

Úlohy čalouníka se výborně zhostil můj kolega, Láďa K. a musím říci, že moc pěkně. Za zhruba 14 dní jsem si jel pro kusy židlí s novým povrchem a na mě zbylo, jen je dát do kupy. Nejsem truhlář, takže smontování není úplně profi.

Přesto jak jsem říkal, konečný stav se mi líbí.

A proč nevyužít něco, co je tu s námi bezmála přes 50 let ...